Zpráva o hodnocení českého školství od OECD naznačuje, že české školství upadá. Propadá se až na samou hranici myslitelného. A může být ještě hůř. Ministr školství však informace o propadu bagatelizuje, aby si poté vzal do pusy „rádoby“ pochvalu za hodnocení českých školáků na úrovni pátých a devátých tříd. Zprávu od mezinárodní organizace naopak bere jako vhodnou zpětnou vazbu. Výsměch!
Dle mého názoru musíme měnit školství od samého jádra. Od žáka, učitele, učebnic, pomůcek, vzdělání. V rámci svého projektu k diplomové práci pozoruji učebnice občanské výchovy a společenských věd. A jsem doslova zděšen ze stavu, těchto bezobsažných „pamfletů“. A co na to ministerstvo? „Učebnice je schválená MŠMT ČR.“ Jedno razítko a pustíme další desítky knížek do škol. Byznys.
Učebnice pro pátou a šestou třídu. Podkapitola stát, město, obec. První velké schéma: složení odborů obecního úřadu. Zřejmě ho skládali v některém, z větších měst. Tolik odborů jsem ještě neviděl. Že by, příprava na byrokratickou mašinérii našich úřadů. Následuje otázka, obrázek, krátké shrnutí. Kde je ten základ? Jasně, ani já bych neučil téma Obce od Platóna, i když by se to nabízelo. Jsme přeci v páté třídě. Ale definice, návaznost, odkazy. To je snad to jádro, od kterého se musíme všichni odrazit.
Učebnice a pokyny, jak učit mediální výchovu. Nevím jestli se smát, nebo brečet. Podtitul nese název: „Multimediální výchova v Čechách.“ Už jsem se setkal se školami, kde si mediální výchovu upravili za multimediální, aby se všichni mohli učit používat digitální fotoaparát, kameru, mikrofon. Ale toto? Vždyť to je učebnice, která se vůbec neshoduje s RVP. No hlavně, že budeme mít školní rádio.
Tak se snad ani nedivím, že gymnaziální žák v předposledním ročníku neví, co je to ústava. Hlavně, že zná Fichteho, Gadamera či Bělohradského. Těžko si vzpomene na Platona, Sokrata, Kanta. To však již zacházím do hloubky problému. Zalézám tam, kam jsem nechtěl.
Není to tak dlouho, kdy jsem mluvil s několika desetiletými dětmi. A narážíme i na větičku: „Dědeček s babičkou šukali po světnici a hledali vázu.“ Všichni se pochichtávají. Největší sígr přišel a říká: „Proč by šukali vázu. To nechápu?“ I oni, desetileté děti, si s tím spojují jenom sexuální aktivitu. Já ale budu vždycky vzpomínat na tu krásně ilustrovanou učebnici s obrázkem vyjukaných prarodičů, hledajících vázu. Ale proč vlastně hledali vázu…?
