Okamura má rasistické sklony, proto ho lidé volí

Dnes dopoledne jsem na zpravodajském programu české televize sledoval slavnostní slib nových senátorů, po němž následovala již zaběhlá diskuze ve studiu. To, jak velkým je nový senátor Tomio Okamura populistou, jsem pochopil už dávno. Ostré tvrzení o tom, že v poslední době používá časté rasistické názory a je tak rasistou, jsem ale ještě neslyšel. 

Vcelku fádní a chvílemi i nudný rozhovor redaktorky zpravodajské stanice a komentátora časopisu Respekt, Ondřeje Kundry, doplňoval mou činnost u pracovního stolu. Když však Kundra řekl větu, tvrzení či tezi, že nově zvolený senátor je populista s rasistickými sklony, zbystřil jsem. Bohužel právě k této myšlence nepodložil žádné další tvrzení, žádnou historku, žádný důkaz. A tak jsem začal přemýšlet, proč je Tomio Okamura viděn, asi nejenom časopisem Respekt, jako člověk s rasistickými názory.

Když jsem hledal v googlu slova jako „rasista Okamura, či Okamura rasismus,“ překvapivě (pro mě) jsem si početl. Jistě, povětšinou v nejrůznějších blozích, na stránkách neziskových organizací nebo na webech jednotlivých etnických menšin. Dle těchto zdrojů se stal Okamura rasistou především díky větě: „Pokud o něco usiluji, tak o to, abychom všechna etnika brali stejně - abychom si byli rovni v právech i povinnostech. … mnohokrát jsem psal, že je mi milejší romský zedník než bílý tunelář,“ dodal Okamura. Že jsou tato slova navýsost nereálná, utopistická a populistická, to je fakt a jasná věc. Ale rasismus?!

Osobně pana Okamuru „nemusím.“ Asi právě kvůli jeho populistickým názorům. Na druhou stranu se jej však musím zastat. Odkdy je slovo, výraz, heslo „populismus“ rovnítkem pro rasismus? Před volbami se i naprostí pragmatisté, „pravdoláskaři“ či demagogové mění v populisty. A je to svým způsobem krásné, když politik sejde dolů k „obyčejným lidem“ nabídne jim limonádu, předvolební gulášek, uspořádá ples, přiťukne si s nimi s tradičním českým pivem, daruje významný finanční obnos na charitu, lobuje za svůj volební obvod. Postavím-li si vedle sebe takového populistu a člověka, který utajuje svůj předvolební obnos, nic jiného nenabízí, jenom si stěžuje… tak logicky volím populistu.

Inu, on ten redaktor Respektu by mohl mít přeci jen pravdu. Minulý týden jsme seděli v útulném baru v centru města. K vedlejšímu stolu se posadila čtveřice urostlých vyholených mužů, v maskáčích. Budeme-li hovořit v řeči redaktorů bulváru, určitě to byli příznivci krajní pravice. Ve chvíli ticha jsem zaslechnul, že se baví o prezidentské volbě. Dva z nich se shodli právě na jméně Tomia Okamury, jako nejlepším prezidentovi. I já, ovlivněn zažitým stereotypem, krátce přemýšlím, proč by tito pánové mohli dát svůj hlas zrovna Tomiovi. „Bárek“ se plní. V nutnosti zvýšit počet míst, „secvakává“ obsluha stolky k sobě. Stáváme se tak s těmito pány „spolustolovníky.“ Po chvilce opatrnosti se dáváme do řeči. Vychází najevo, že se kluci z bezpečnostní služby šli jen odreagovat, ukončit dlouhý den na brigádě. Dva pracovali jako sociální pracovníci, jeden byl studentem multikulturních studií a ten poslední pracoval u technických služeb. Naprosto otevření kluci, kteří neměli žádné rasistické sklony.

Á propois, už jste viděli „multikulti nácka“?