A Rusko mělo podporu rady bezpečnosti i při útocích na Gruzii?

Ať už intervence do Sýrie bude či nebude, stává se tento konflikt globálním problémem. Bohužel syrská mince nemá pouhé dvě strany. Využití zbraní hromadného ničení v jakémkoliv konfliktu je naprosto zvráceným aktem agrese. Vždyť ani ve druhé světové válce nikdo chemické zbraně nepoužil. OSN a její jakákoliv nečinnost vrhají špatný stín nejenom na samotnou organizaci, ale i na celý moderní svět jako takový. Skoro to vypadá, že Organizace spojených národů je mrtvým přežitkem z dob studené války a všichni, kdo v ní působí, brání jenom a především své vlastní zájmy. Jediná „organizovaná“ tak v této ohromné skupině států zůstává humanitární pomoc. No a kromě politického a názorového vyhranění západních a východních mocností se zde vyskytuje i odvěký problém hegemonie či, chcete-li dominance.

Před několika lety jsem navštívil přednášku o hegemonii, dominanci či nadvládě Spojených států amerických. A o jejich hlavních soupeřích. O Rusku a Číně. Z teoretického hlediska člověk naprosto nerozumí tomu, jak takový boj probíhá. V praxi jej vidíme dnes. Ve skutečnosti nešlo, nejde, a ani nikdy nepůjde o obyčejné lidi, o ochranu práv, svobod, demokracii. Jde o světovou dominanci. A stejně, jak o svou roli hegemona přišla před staletími Velká Británie nebo třeba Španělsko, může přijít i doba, kdy o roli „dominátora“ přijdou USA.

Rusko i Čína tak využívají všech možností, jak nevojensky dosáhnout změny. Jak se mimo bojiště vyšvihnout po bok USA, či je přeskočit. To, že si Rusko nevidí ani na špičku nosu je věc jiná. Avšak už z principu musí tento boj vést. A ačkoliv ani Rusko nemá čisté ruce, zvlášť když v roce 2008 vojensky zaútočilo na Gruzii bez mandátu OSN, je si dobře vědomo, že nečinnost by mu nepomohla. O to víc, když právě v Sýrii má svou vojenskou základnu.

Bohužel Obamovo tvrzení, „že jde o globální ohrožení,“ má své opodstatnění. Amerika, jako světový hegemon se totiž vždycky postavila takovým výzvám. Pokud by se tak nestalo dnes, mohla by nastat změna světového systému. Ne dnes, ne zítra, ne za týden, možná ani ne za rok. Ale konkurenti a další „hladoví psi“ by dostali chuť na čerstvé maso. Otázkou tak zůstává: „Znamenají v těchto globálních problémech vůbec někoho zákony či ony rezoluce?“ Odpověď zní: NE

P.S. Na konci oné, výše zmiňované přednášky zazněla věta: „Každý hegemon, čeká na to, až bude zavolán, aby jako nesilnější světová mocnost přišel na pomoc a nastolil svůj mír a pořádek.“