Tluchoř a spol. vydělali na košaté češtině

Asi tak bychom mohli parafrázovat aktuální dění kolem kauzy obviněných exposlanců ODS. Nebo alespoň tak to komentují naše média a přední špičky na ústavní právo.

Ale ať se na tu formulaci článku dvacet sedm, ústavy české republiky dívám, jak se dívám, žádné synonymum či jiné stylistické a kontextové zabarvení tu nevidím. Konkrétně by se mělo jednat o formulaci, že „za projevy učiněné ve sněmovně nebo senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat.“ Ještě konkrétněji: jde o slovo „projevy.“

Z logiky věci tak plyne, že poslanec nebo senátor nemůže být trestně stíhaný za projevy, související s politickou činností.  Na základní škole nás učili, abychom se neprojevovali jako dobytek. Svatba je prý projevem partnerské nedůvěry a nominace Livie Klausové na velvyslankyni je projevem úcty. Význam slova projev je opravdu široký. Kromě rétorických forem v sobě uchovává i chování, dorozumívání, komunikaci. Ovšem slova jako obchod, kupčení či korupce jsem ve slovníku nenašel.

A tak se opět dostáváme, k dnes tak často omílanému spojení slov „duch ústavy.“ Tentokrát se duch opravdu přiklání k rozhodnutí Nejvyššího soudu, stejně tak, jak se přikláněl před pár týdny k rozhodnutí prezidenta republiky. Bohužel toto slovíčkaření nad listy Ústavy jako takové, tuto právní normu znehodnocuje, rozkrádá a rozkládá ji. Ze zcela laického hlediska bychom tak v příštích hodinách, dnech a týdnech mohli napadnout téměř každé souznačné slovo.

Napadá mě kupříkladu slovo „stíhání.“ Stíhání totiž mimo jiné označuje nepravidelnost stylu chodu koně, při kterém jeho zadní nohy narážejí do těch předních a zraňují je. A tak můžeme pokračovat donekonečna. Ani nechci domyslet, co všechno by naši zákonodárci a soudci vymysleli nad slovem „činnost.“

Možná tedy Ústava potřebuje jakýsi mustr, návod k použití…

Každopádně bych vás poslance a senátory chtěl poprosit, abyste neprivatizovali český jazyk a alespoň tu češtinu nám nechali.